Vznik našeho klubu byl velmi kuriózní. Datuje se do léta roku 1966, kdy dva pánové, MVDr. Cígler a p. Šehýr, oba z Brna, se seznámili při rekreačním plavání v rybníce v Jedovnicích na Blanensku. Důvodem k seznámení nebyla ani tak krása okolních dívek, nýbrž krása jejich nových Trabantů s novou tváří - Trabantů nové modelové řady T601. Vozidla je natolik zaujala, že hned v tom rybníce se domluvili na založení značkového klubu. Protože to byli velcí fandové, po návratu z dovolené napsali a po celém Brně rozdali za stěrače Trabantů spoustu pozvánek na zakládající schůzi. Tato se konala hned v listopadu 1966 ve Vojenské akademii na ul. Leninově a zúčastnilo se jí asi 60 zájemců. Byl vytvořen výbor, stanovy, a byla provedena registrace u Svazarmu. Zakládajícím členem byl rovněž p. Jarda Mládek, který je pravděpodobně posledním žijícím členem tehdejšího výboru, v klubu již několik let nepracuje a za mnoho let prospěšné práce byl vyznamenán čestným doživotním členstvím ve vedení klubu. V dobách největší slávy a rozpuku měl klub 1280 členů, 13 lidí ve výboru, mnoho odborů ( odbor žen, sportovní se čtyřmi BOAS posádkami kde obzvlášť p. J. Kratochvíl byl svými výbornými výsledky velmi nepříjemným soupeřem posádkám s daleko výkonějšímy vozy, odbor technický - velmi výkonný - asi 15 techniků, odbor součástkové základny a jiné ). Součástkovou základnu vedl Ing. Hrdina dvě desítky let, a i nyní dále pracuje v našem výboru. Pokud budeme dále vzpomínat, nelze se nezmínit o desítce členských besed ročně s účastí až dvou stovek členů na každé z nich, na každé byl zajištěn samoobslužný prodej součástek, rovněž desítka Zpravodajů ročně na velmi vysoké úrovni, každoroční VELKÉ TESTOVÁNÍ - na vozidle bylo kontrolováno více než 150 míst a dílů, každoroční pravidelné akce NEOSLŇUJ, ŠKOLA SMYKÚ, MINI a MAXI KURZY technického minima, EKO RALLYE, pořadatelská služba na Grand Prix Brno při auto i moto závodech ve Farinově zatáčce - později i na novém Masarykově okruhu, z kulturních akcí stojí za zmínku pravidelný sportovní den ke Dni dětí, společenský večírek ke konci roku a mnoho společných výletů za poznáváním vlasti. V této době jsme byli druhou nějvětší základní organizací Svazarmu z celé ČSSR, před námi byl pouze AMK Trabant Praha s tehdy více než dvěma tisíci členy. Svazarm tehdy preferoval vše možné, ale na kluby dvoutaktů prostě nikdy neměl dostatek členů v žádném oboru, však nám do dávali najevo při každé příležitosti. Jeden příklad za všechny : Setkání Trabantklubů nebylo povolováno pro příliž velkou ( možná nebezpečnou ) kumulaci lidí na jednom místě; školení techniků Trabantklubů, dokonce se zahraničními hosty, však povoleno bylo - tak proč se neškolit?

Dost bylo nostalgie, setřeme slzu vzpomínek a přejděme do současnosti. Nyní jsme co do velikosti třetí největší Trabantklub v České republice s počtem již jen 100 členů ( k 1.1.2004 ); na desíti besedách se nás schází asi 35, což je třetina klubu. Zpravodaj vychází nepravidelně 2 až 3 krát do roka, a daří se nám stále zajistit opravy a součástky nutné k provozu vozidel Trabant a Wartburg. Wartburg klub v Brně již měl tak málo členů, že nebylo možné vést jej samostatně, a proto se sloučil s Trabantklubem. Více akcí se nám nedaří zajišťovat, a to hlavně z důvodů věku členů i vozidel. Jistou roli rovněž hraje ekonomická stránka různých zájmových akcí, zajišťovaných pouze pro pár zájemců. Jsme členy A.I.C.E. což je Evropská organizace sdružující příznivce vozidel koncernu IFA, pravidelně se účastníme každoročního setkání Trabantklubů ČR.

Důkazem toho, že Trabi jen tak nezanikne, je, že mezi mladou generací vznikají skupinky tuningových trabantistů, kteří upravují svá auta do neuvěřitelných podob, výkonů a designů. Většinou nejsou členy Trabantklubů, protože naše dědkovská náplň je neoslovuje a my zase nestačíme jejich cestovnímu tempu a tuningovému nasazení. Já obvykle brněnské Trabanty dělím na ty, co pytel brambor ze zahrádky odvezou v pohodě a na ty, co by pytel brambor do svého vozu nedali ani omylem. Nesoulad mezi námi není, a ani být nemůže, neb se navzájem velmi potřebujeme. Oni nám zajišťují propagaci značky ( ikdyž někdy až tak docela nesouhlasím s jejich výkladem dopravních předpisů - ale i záporná reklama je reklama ) a my zase díky početné členské základně udržíme při životě prodejnu ND v Brně. Tuto prodejnu od našeho TK před několika lety koupil p. Kytka a úspěšně ji rozvíjí, včetně svého servisu v Řeznovicích.

Ať se to komu líbí nebo ne, Trabant auto je, a ne ledajaké! Z minulosti víme, že je vlastním bratrem auta AUDI a to po společných rodičích HORCH. Jen vývoj se po rozdělení ubíral jiným, snad správnějším směrem. Nevlastní sourozenci jsou VW ( lidový vůz - ale to byl Trabi odjakživa i bez nápisu na kapotách ) a mnohem později, v době docela nedávné byl do rodiny jako vzdálený příbuzný přizván i tuzemský koncern vyrábějící vozy Škoda. Bakeliťákem byl pouze pro neznalé, protože autíčko bylo z kovu, a jen pro odolnost a jednoduchost bylo použito 8 až 10 duroplastových dílů - to podle provedení. Dnešní opěvovaná vozidla jsou mnohdy téměř celoplastová, ale 30 let městského provozu nevydrží ani jediné.Osádka v Trabantu má vzhledem k dosahované rychlosti daleko větší kontakt s přírodou a za své peníze si z výletu více užije, než kolega v autě jiné značky co jen přírodou profičí. Řidičovo pracoviště není přeplácáno knoflíky, páčkami a kontrolkami jak je zvykem u jiných méně dokonalých značek, protože jeho ovládání je jednoduché a snadné a výrobce montoval pouze zařízení a prvky pro jízdu vozidla nezbytné. Tak, jak se nepředpokládá, že obývací pokoj nás bude vozit po silnicích, neočekává trabantista při cestování luxus obývacího pokoje, snad až na jednu vyjímku. Zatím co moderní auta se chlubí stále větším počtem airbagů, Trabant hýčká svou posádku již více jak 50 let doslova v bavlnce. Z bavlny se totiž vyráběl duroplast laicky zvaný "trsátka". Cyklovač stěračů byl standartní výbavou již od roku 1974 a s automatickým omýváním čelního skla od roku 1980, kdežto na škodovky bylo toto zažízení za příplatek dostupné o deset let později. Podobná situace byla se samonavíjecími pásy, stavitelnými hlavními světlomety, hřebenovým řízením a mnoha jinými prvky, včetně koncepce uložení motoru a převodovky. Vozidla Trabant a Trabant Combi nebyla dlouhá léta překonána co do užitnosti jiným klasickým osobním vozidlem. Trojdílnou skříň na autozahrádce nebo automatickou pračku ( též ruský barevný televizor ) v kabině jen tak někdo neodvezl.

Vozidel Trabant bylo vyrobeno přes 3,5 milionů kusů, všechny byly vyprodány předem a čekalo se na ně až 13 roků. Nevím o jiné podobné automobilce s takovou produkcí a tak dobrým odbytem na celém světě. Tohoto bezpochyby úctyhodného obchodního výkonu výrobce dosáhl bez změny vzhledu vozidla, pouze s jediným typem motoru a třemi základními provedeními karoserie. O oblíbenosti značky svěčí fakt, že dosud stále jezdí v ČR asi 60.000 vozů, v bazarech se ani neohřejí a cena ojetého v mnoha případěch nelklesla pod 50% ceny původní a v mnoha případech ji dokonce převyšuje.

Na závěr dva důležité fakty. Tím prvním je písemným atestem doloženo, že dvoudobé motory produkují mnohonásobně méně splodin než motory čtyřdobé. To co smrdí, není jedovaté, to je pouze spálený olej nutný k mazání motoru. Se stálým zdokonalováním olejů lze snižovat jeho obsah v palivu. Nutno je rovněž pochybovačům připomenout množství oleje spáleného vyšeptaným čtyřdobým motorem který obvykle navíc ještě teče!

Druhým pravdivým faktem je, že Jaguar nebo Mercedes musí stát na červenou úplně stejně jako Trabant. A rada nakonec: vymýšlejte a rozšiřujte vtipy o Trabantech, jdou lidovou šeptandou z úst k ústům, jdou pomocí e-mailů i SMS, dělají nás populárními i bez TV reklam, bilboardů a dostanou se všude.

© Marian Konečný